Název kinesiotaping (čti kineziotejping) pochází z latinského slova kinesis = pohyb a anglického tape = páska. Jedná se tedy o elastickou pásku, která určitým způsobem ovlivňuje pohyb.
Pevný tejp x pružný tejp
Existují dva druhy tejpování – pomocí pevných tejpovacích pásek a pomocí pružných tejpovacích pásek tzv. kinesiotapů. V praxi fyzioterapeutů nejvíce využíváme pružný tape (kinesiotape).
Pevný tejp zná většina lidí už dlouhou dobu a využívá se ke zpevnění namáhané či zraněné oblasti. Používají se k němu nepružné lepící pásky, které omezí pohyb, ale i krevní a mízní cirkulaci, proto by se měl používat po omezenou dobu (např. trénink).
Pružný tejp také nazývaný kinesiotape poskytuje efektivní ochranu měkkých tkání, stabilizuje, odlehčuje a posiluje klouby, svaly, vazy a šlachy. Působí také na lymfatický systém.
Historie vzniku kinesiotapů
Metodu kinesiologického tejpování představil roku 1979 japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase, který vyvinul pružné pásky, jež jsou známé jako Kinesio Tex Tape. Do povědomí široké veřejnosti se dostal díky třem velkým sportovním akcím.
- Letní olympijské hry v jihokorejském Soulu v roce 1988
- Letní olympijské hry v Athénách v roce 2004
- Letní olympijské hry v Pekingu v roce 2008
Kinesiotapy jsou pružné, barevné pásky, zhotovené ze 100% bavlny. Lepidlem je termosenzitivní lékařská pryskyřice (snižuje riziko alergie), která se aktivuje teplem a způsobuje vznik zvlněné, perforované a dobře větrané plochy.
Kinesiotaping – užitečný pomocník pro každého
Kinesiotaping je velmi účinný a oblíbený, protože elastický kinesiotape se může se roztáhnout až na 140 % své původní délky. Díky tomu žádným způsobem neomezuje pohyby měkkých tkání a nebude Vás omezovat v běžných činnostech.
Páska se musí aplikovat na čistou, odmaštěnou, oholenou a suchou pokožku. Lepí se vždy na protažený pohybový segment (například koleno, ruku apod.), čímž dochází k napínání měkkých tkání a kůže. Po navrácení pohybového segmentu do původní polohy se smrští i tejp a lze pozorovat jeho “zvrásnění“.
Toto zvrásnění působí nadzvednutí kůže, podkoží a vazivového obalu svalu, což má zvětšit prostor mezi těmito vrstvami a svalem. Zvětšením tohoto prostoru se údajně docílí snížení tlaku lymfatické a krevní cirkulace, dále řady jiných elektrochemických změn a snížení tlaku na receptory.
Účinky kinesiotapu:
- prodloužení efektu terapie vykonané fyzioterapeutem (mnohdy do další návštěvy u fyzioterapeuta)
- ztišení bolesti
- uvolnění svalu, svalové fascie – vazivového obalu svalu, kloubního pouzdra, vazů a šlach (měkké tkáně)
- zlepšení propriocepce (cit pro polohu a pohyb svalovými, kloubními a šlachovými receptory)
- prevence úrazu, prevence přetížení oslabených měkkých tkání
- obnova svalové koordinace, zlepšení držení těla
- zmírnění tuhosti svalstva a svalových křečí
- pomoc s udržováním centrované polohy kloubů
- zvětšení rozsahu pohybů
- snížení otoku (podporuje pronikání lymfy do tkání za účelem jejich výživy a odvádění produktů metabolismu z tkání)
- zlepšení krevního oběhu a buněčného metabolismu
Kdy se kinosiotape nesmí použít:
- porušená vrchní vrstva kůže
- vyrážky, ekzémy apod.
- mateřská znaménka, která výrazně vystupují nad pokožku
- psychická nesnášenlivost kontaktu s cizím předmětem na těle
- výrazné kožní alergie
- záněty kůže
- plísňová onemocnění
- bradavice
- akutní virová či bakteriální onemocnění